Jump Ústí

cofJednu únorovou sobotu, jsme se s dětmi z 2. rodinky vydali do nově otevřeného Jump centra v Ústí nad Labem. Potřebovali jsme se totiž pořádně vyskákat a vyhnat z nás tu zimu, která ne a ne nás opustit. Naši nejmladší nemohli natěšením ani dospat, již od rána se neustále chodili ptát: „A strejdo, kdy už pojedeme na výlet?“ Jejich nadšení a dotazy nepolevovali ani při přípravě oběda, ba dokonce ani při odpoledním spánku, kdy mám pocit, že malý Erik stále po očku sledoval, jestli neodjedeme bez něj. Po svačině jsme si sbalili protiskluzové ponožky, dostatek tekutin a vyrazili směr Ústí nad Labem, kde jsme nejdřív Moničce společně koupili narozeninový dort a malý kluci si vyzkoušeli nákup baterek do autíčka na dálkové ovládání se vším všudy. Po nákupu nám již nic nebránilo v návštěvě Jump Ústí. Když jsme vešli dovnitř, všechny děti bez ohledu na věk utichly a s pootevřenými ústy pozorovaly obrovský prostor plný, trampolín, doskočišť a lezeckých stěn. Byly v 7. nebi a skoro mne nenechali ani zařídit potřebné náležitosti. Vjemů bylo prostě moc. Rychle jsme se odebrali do šatny a s napětím jsme hypnotizovali ručičku hodin, která nás jediná, snad ještě kromě místní obsluhy, mohla dělit od skákání.  Konečně nadešla naše hodina, rychle si poslechnout trenéra co se smí a nesmí a hurá s odvahou do toho. Již po pár okamžicích se ukázalo, že trénink na naší domácí trampolíně nepřišel vniveč. Velké děti sázely salta, malé se nebojácně vrhaly po odskákání do molitanových kostek. To ovšem byla k naší smůle osudová chyba. Jak se malé děti začaly drát z kostek ven vyzuly se jim protiskluzové ponožky a jak známo protiskluzové ponožky se v hlubokém bazénku špatně hledají, a tak byly nenávratně ztraceny. K našemu štěstí byli caparti už tak vyskákaní, že už na trampolínu stejně nechtěli. Mezitím, co tedy ostatní dál skotačili se rozhodli zdolávat lezeckou stěnu a musím uznat, že jisté nadání se tam rýsuje. Po uplynutí nám vymezeného času pro skotačení, jsme se odebrali do auta a než jsme vyjeli z Ústí, ještě energické vyprávění dětí se změnilo v tiché oddechování. Odpoledne jsme si všichni užili. Moc děkujeme zaměstnancům Jump Ústí za ochotu.

Strejda Viktor a děti